Slovo převora

převor kláštera P. Augustin

Milí přátelé,

doufám, že letošní mimořádná horka zvládáte bez újmy na zdraví. My jsme v neděli 29. 7. oslavili už třetí pouť u sv. Anny v Lesním Hlubokém. Kaple skrývala pro poutníky velké překvapení. Jednak byla zvenku i zevnitř nově vymalovaná a také staticky zajištěná, řezbářský mistr pan Miroslav Hácha ze Sedlčan nám vyřezal 14 zastavení Křížové cesty z lipového dřeva, kterou jsme při mši svaté požehnali. Dílo je to velmi vkusné a je poznat, že autor má víru a vztah k věcem duchovním. Dalším milým překvapením byla nová mozaika Panny Marie nad vchodem do kaple a nová mozaika v presbytáři s benediktinským křížem. Autor, architekt Jiří Šťasta, se inspiroval byzantským vzorem a celkový efekt je velmi zdařilý. Jen krásnou gotickou sošku sv. Anny tam necháváme jen o pouti, aby nelákala zloděje. Hlavním celebrantem byl emauzský rektor P. Dominik Eremiáš OSB, kázal jsem já a spolu s námi koncelebroval farář z Domašova P. Jiří Hének. Po mši svaté jsem požehnal místním hasičům nové auto.

Interiér zámečku už slouží k ubytování různých skupinek, například tam týden prožili bratři karmelitáni z Kostelního Vydří, nebo mladé rodiny s dětmi ze Šlapanic. Také se tam konalo týdenní setkání uměleckých kovářů. V září tam prožiji já a emauzští benediktini dva týdny dovolené. Bohužel okolní lesy, které jsou v našem majetku, trpí suchem a hlavně kůrovcem. Když letos vyděláme na daně a platy zaměstnanců, tak budeme rádi. Nicméně zámeček díky obětavému správci Mgr. Zdeňku Novákovi plní svůj účel a pomalu také mění svou podobu. Přes školní rok tam funguje „lesní školka“ asi pro 12 dětí.

Toho 29. 7. se vydali naši spolubratři Heřman a František na svou pouť do Itálie. Jeli autobusem do Neapole a odtud pěšky 95 km na Monte Casino, kde je velmi pohostinně přijal můj přítel z dob studií arciopat Donato Ogliari OSB. Z Monte Casina šli pěšky do Říma, kde nalezli útočiště u benediktinů v klášteře San Paolo fuori delle mura. Nyní jsou už doma a evidentně jim to putování udělalo dobře.

Konečně jsme sundali lešení z průčelí opatského chrámu sv. Petra a Pavla. Nově zde zazářily obnovené sochy sv. Vojtěcha a sv. Vintíře a též se podařilo obnovit znak našeho opatství nad vchodem. Zůstávají ještě dvě velké barokní vázy, které se z části musí vyrobit znovu, což bude nějakou dobu trvat.

Díky štědrému daru z dědictví františkánské terciářky Ing. Jaroslavy Ignácie Holé jsme se mohli pustit do oprav mariánské kaple v našem kostele. Výkopové a pomocné práce dělají naši bratři sami. Musela se rozebrat podlaha a odkopat terén do hloubky 1 m. Zdi se musí ošetřit od vlhkosti a vybudovat v nich větrací průduchy. Socha Panny Marie je teď provizorně postavená na jeden z bočních oltářů.

V západním křídle kvadratury teď řemeslníci pokládají dřevěné podlahy. Měly by tak vzniknout nové prostory k plánované stálé výstavě z díla sochaře a řezbáře Mistra Šimka.

Sucho je poznat i na okolí kláštera a náš zahradník Radek spolu s bratřími tak celé dny zalévá a zachraňuje před uschnutím, co se dá. Přes to všechno jsme sklidili velkou úrodu meruněk a švestek, bratr Otmar nosí do kuchyně čerstvá rajčata, okurky, cukety, a také byla slušná úroda broskví. Letos je všechno dřív, a tak už příští týden nás čeká vyorávání brambor. Naštěstí se modlíme chórové modlitby v kostele, kde je v těchto horkých dnech velmi příjemné klima.

Prázdniny ukončíme radostnou slavností 1. září, kdy náš spolubratr František bude skládat slavné mnišské sliby a stane se tak kapitulářem našeho opatství se všemi právy i povinnostmi. Emauzský kandidát bratr Michael se vrátil z kurzu němčiny z Bamberku a pomalu si zvyká na komunitní život. Obnova komunitního života zde začala 1. 7. 1997 a od té doby stále trvá. Je to běh na dlouho trať, mnozí bratři přišli a po čase zase odešli, jiní zůstali. Pomalu doznívají restituce, což byl někdy boj, právníci stáli spoustu peněz a mně to trochu ubralo na zdraví. Stárnu a čas od času něco v mém těle nefunguje tak jak má. Nechávám to na Pánu Bohu, dělám, co můžu a moji spolubratři tvoří docela milou komunitu. Spojuje nás víra a benediktinská cesta hledání Boha. Žádný klášter v Evropě dnes nemá bratří nazbyt, Evropa už není křesťanská a tím se stává, že kláštery a semináře jsou poloprázdné. V Rajhradě už doba první republiky byla obdobím stagnace a duchovního úpadku, nemohli jsme tedy navázat na to, co bylo dříve. Hledaly se a hledají nové cesty, jak žít mnišský život, aniž by se stal anachronismem. Někteří si myslí, že návrat k tridentské latinské liturgii je jednou z cest. Nesdílím tento názor, nová pokoncilní liturgie je srozumitelná a je-li sloužena s úctou, pak i oslavuje. V Rajhradě nikdy nebyla čistě kontemplativní komunita, vždy tu bylo spoustu aktivit pro místní církev. Co můžeme nabídnout my dnes? Zatím chceme udržet duchovní správu rajhradské farnosti, protože po celá staletí k sobě farnost a klášter patří. Už v řeholi sv. Benedikta se píše o tom, že v klášteře má být dostatečný počet lůžek pro hosty a poutníky, kteří v klášteře nikdy nechybí. Proto jsme zařídili několik pokojů k tomuto účelu. Papež Pavel VI. se ve své době obrátil na benediktiny s prosbou, aby jejich apoštolátem byla pohostinnost, aby ti, kteří potřebují zklidnění, nacházeli útočiště v našich klášterech. V tomto bodě se nám snad daří, hosté nikdy nechybí.

Moji spolubratři se fyzické práce nebojí, jde o starost o domácnost, hospodářství, včely, brigády v lese a stálé chystání dřeva na zimu. Jen jim vždy připomínám, že musí existovat určitá vyváženost mezi prací, četbou, modlitbou a odpočinkem. Řehole sv. Benedikta je v těchto činnostech velmi vyvážená. Dnes je také velmi složitá práce celeráře (ekonoma) a toto břemeno na plný úvazek na sebe vzal bratr Naum. Stále něco musí řešit, zařizovat a mobilní telefon mu ani trochu nezávidím. Velkou pomocí pro náš klášter jsou naši zaměstnanci, bez jejich přístupu by se mnoho neudělalo. Stali se pro nás více než zaměstnanci, jsou přátelé, kteří v poledne sedí s námi u stolu a patří k nám. Totéž platí o zaměstnancích v lesním hospodářství, pan lesní Ing. Jiří Šálek je od rána do večera v lese. Jeho odborné znalosti jsou nám velkou pomocí.

Ale dost už psaní, kéž přežijeme ta horka a v září si toho povíme víc. Ať vás Pán Bůh chrání od blbých nálad a ať Vám žehná.

P. Augustin OSB

znak opatství